Můj rok na střední v Severním Porýní-Vestfálsku


Nikdy jsem vlastně nad delším pobytem v zahraničí nepřemýšlela, dokud jsem v druháku na gymplu nenavštívila přednášku mezikulturní organizace AFS a vcelku spontánně se rozhodla ucházet se o stipendium a odjet na rok do Německa. Dodneška to považuji za nejlepší rozhodnutí v mém životě.

Můj rok na střední v Severním Porýní-Vestfálsku

Po druhém ročníku na gymplu jsem odcestovala na rok do menšího městečka poblíž Düsseldorfu v Severním Porýní-Vestfálsku. Bydlela jsem u hostitelské rodiny a navštěvovala místní gymnázium. Se svojí rodinou jsem si skvěle sedla, dodnes jsme v kontaktu a ráda se za nimi pravidelně vracím. S mojí hostitelskou sestrou, která je stejně stará jako já, jsme si užily dost zábavy a za ten rok soužití, společných akcí a pár sourozeneckých hádek ji beru jako vlastní.

Kromě rodiny a kamarádů ve škole jsem okolo sebe měla velkou komunitu výměnných studentů a dobrovolníků z AFS. Pravidelně jsme společně podnikali výlety po Německu i za hranice, scházeli se na pivo nebo se účastnili víkendových soustředění pořádaných organizací AFS. Z našich výletů mi nejvíc utkvěla v paměti Paříž, kde jsme ve skupině osmi studentů ze všech možných zemí chodili pěšky pod mým vedením (byla jsem jediná, kdo se alespoň trochu vyznal v mapách) všemi možnými postranními uličkami, abychom získali trochu „autentický zážitek“ a nakonec jsme jen s velkým štěstím a dlouhým během jen tak tak stihli náš autobus zpátky do Düsseldorfu.

Bylo vždy zajímavé sledovat na našich společných akcích, jak jsme se za uplynulou dobu zlepšili v němčině a sblížili s naší novou zemí a prostředím. Já už jsem měla solidní základy němčiny z gymnázia a základní školy, tak jsem se hlavně naučila plynule mluvit a rozšířila si slovní zásobu. Nicméně například moje finská kamarádka, která uměla na začátku pobytu s jistotou říct nanejvýš „Ich heiße Anni“, zvládla po prvním půlroce vést konverzaci v němčině téměř o všem. Od té doby jí beru jako důkaz toho, že pokud člověk chce a má možnost dostat se do německého prostředí, tak se dá jazyk naučit opravdu rychle.

Celý školní rok utekl jako voda a na konci jsem se jen s těžkým srdcem vracela zpátky domů. Můj pobyt a také studium na tamní škole mě motivoval k tomu, abych se po návratu přihlásila na německé gymnázium v Liberci a pokračovala tak v německém vzdělávání a měla větší možnost se v budoucnu do Německa zase vrátit.

Veškeré informace ke středoškolským pobytům v Německu ale i v jiných zemích po celém světě a také k dobrovolnictví v mezikulturní organizaci je možné najít na stránkách AFS.